Portrét jako v roce 1860.
Vydržte 8 sekund bez hnutí.
Vše probíhá ve vašem telefonu. Snímek se nikam nenahrává.
Ferotypie a mokrý kolodiový proces ve vašem telefonu: vytvořte si portrét jako v roce 1860, jako ferotypii, ambrotypii nebo daguerrotypii. Tento filtr zdarma simuluje kolodiový proces, takže během expozice sedíte bez hnutí a sledujete, jak se deska vyvolává.
Vše se děje ve vašem telefonu. Váš snímek se nikdy nenahrává.
Ferotypie (anglicky tintype) je kolodiová fotografie na černě lakovaném železném plechu, nejběžnější portrét 60. let 19. století, v teplých šedohnědých tónech.
Ferotypie je na železe, ambrotypie na skle s černým podkladem (chladnější, jemnější tóny) a daguerrotypie je stříbrné zrcadlo ze 40. let 19. století.
Stejně jako u skutečného mokrého kolodiového procesu trvá expozice několik sekund; i to patří k výslednému vzhledu.
Ano, kromě snímku můžete uložit i krátké video vyvolávání desky.
Ano, zdarma a bez registrace.
Nástroj zdarma od Foto Jocković. Bez registrace, bez účtu.
Pod světlíkem ateliéru potřebovala deska 3–15 sekund. Delší sezení znamená víc pohybu a pohyb zůstane na desce jako průsvitný duch.
Mokrý kolodiový proces (Frederick Scott Archer, 1851) byl fotografií generace našich praprarodičů. Fotograf v temné komoře polil desku kolodiem, zcitlivěl ji v lázni dusičnanu stříbrného a vložil ji do fotoaparátu, dokud byla ještě mokrá. Hned po expozici desku vyvolal a ustálil a o pár minut později byl portrét hotový. Ferotypie vzniká na černě lakovaném železném plechu, ambrotypie na skle s černým podkladem vzadu.
Obojí jsou ve skutečnosti tenké negativy. Stříbro je světlé, takže na tmavém podkladu působí jako pozitiv. Proto jsou snímky také stranově převrácené, jako v zrcadle.
Kolodium vidí jen fialové a modré světlo, zhruba od 380 do 500 nm. Červenou, oranžovou a žlutou téměř nezaznamená. Pro desku jsou červené rty, růžové tváře a pihy skoro černé, pleť vypadá tmavší než ve skutečnosti a modré oči i modrá obloha vyjdou bledé, téměř bílé. Proto lidé na starých portrétech působí přísněji a „ošlehaněji“.
Deska měla citlivost zhruba ISO 1. V ateliéru osvětleném světlíkem trvala expozice 3–15 sekund. Fotograf sejmul krytku z objektivu a počítal. Za portrétovaným stála železná opěrka hlavy. Kdo se pohnul, zůstal na desce jako průsvitný duch.
Portrétní objektiv Josepha Petzvala (1840) byl asi dvacetkrát světelnější než první objektivy. Uprostřed kreslí ostře, k okrajům měkne a pozadí kolem portrétovaného „víří“. Okraje desky jsou tmavší.
Vše se počítá ve vašem telefonu. Snímek se nikam nenahrává.